Nedávno se v práci jedna žena pochlubila, že s manželem žijí královsky. Je jí přes 50 let a spí v různých místnostech. Říká, že je to mnohem lepší, než usnout v jedné posteli - tak aspoň si nepřekáželi navzájem. Ještě před vstupem k sobě do místnosti musí zaklepat na dveře.
Posmívali jsme se jejím příběhům, dokonce někdo řekl: "To má štěstí. Kdybych já měla třípokojový byt, taky bych tak žila, ale musím se nějak užívat s rodinou v 1K." Osobně jsem takové nadšení kolegů a jejich závisti nepochopila, protože na tom nevidím nic dobrého. Vzpomínám si, jak mi babička vždycky říkala: "Aby manželství bylo v pořádku, je třeba usnout s manželem pod jednou dekou a v jedné posteli.»
I když se teď hodně mluví o tom, že to vše jsou jen znamení a nemá cenu jim věřit, ale hned jsem si vzpomněla na příběh, který se stal v mém životě. Zpočátku nám chyběla deka pro dva a rozhodli jsme se spát pod dvěma samostatnými. Pak se narodilo dítě a my jsme se rozhodli spát v různých pokojích. Manžel šel ráno do práce a s námi se mu nedařilo vyspat, proto jsme se tak rozhodli. Pak jsem porodila dceru a všechno se opakovalo.
Pak jsem si uvědomila, že má babička pravdu. Postupem času jsme se od sebe začali vzdalovat, jsem obklopena dvěma dětmi z různých stran a on je jeden v druhé místnosti. K nedorozuměním docházelo každý den. Dříve jsme si alespoň lehli a snažili se ještě před spaním mluvit o problému, a tak jsme okamžitě se rozběhli po různých místnostech a nic se neřešilo..
Kvůli takovým častým hádkám, vášeň z našeho vztahu prostě zmizela. Máme se rádi, ale vztah se zhoršil.
Tak jsme se rozhodli děti oddělili do jiného pokojů a začali jste spát v jednom pokoje s manželem. To samozřejmě není příliš pohodlné, ale ve skutečnosti se vztah začal znovu zlepšovat.
Uvědomila jsem si tedy jednu věc: musíte spát co nejblíže, abyste ve vztahu zachovali intimitu.
Souhlasíte s mým názorem?
zdroj : poshepky.com
